Historie

V současné podobě ˇ(L.P. 2012) kapela Hašlerka vystupuje v níže uvedené sestavě. To ovšem neznamená, že změna prohramu a osazení není vyhrazena. Naopak je. Již v minulosti se v Hašlerce vystřídalo několik členů, někteří krátce, jiní déle, tak jek to život a jeho barevnost přináší....

 

Hudební skupina Hašlerka vznikla z potřeby seberealizace několika mladých a perspektivních muzikantů a bavičů, majících zálibu v národních a lidových písních, v šansonech a hlavně písních autora mimořádného nadání - Karla Hašlera.

Jelikož se muzikanství obecně nazývá činností svobodnou, všichni pánové z kapely "drží basu", tj. jsou svobodní staří mládenci, tedy lépe svobodní mladí mládenci a k ženám se chovají vždy galantně a seriózně...aby se tato svoboda však nevymknula kontrole uvnitř tělesa, jediná umělkyně v kapele je začepená (což samozřejmě není opak slova svobodný :-) )

Celé níže uvedené curriculum vitae je uvedeno s výslovným souhlasem umělcův, nemá vliv na kvalitu jejich uměleckých výkonů ani neomezuje jejich osobní svobodu.

-----------------------------------------------------------------------------

 

Jiří Hötzel
akordeon, zpěv, výkřiky atp.

Rodák z Prahy, křtěný Bubenečskou Vltavou. Již v mládí vynikal mezi spolužáky mimořádnými rytmickými schopnostmi, když např. během procházek po říční navigaci v přesně pravidelných intervalech házel kamení na kolemplující šífy. Tím zdaleka výčet jeho mladických aktivit nekončí. U řeky na přilehlé zahradě trávil mnoho času s květinami, kde se zdárně pokoušel jimi vysazovat geometrické tvary, což mu evokovalo sudé či liché takty. Pozdější přezdívka Mičurin pramenila pravděpodobně z jeho experimentální botaniky, kdy se pokoušel udržet při životě leknín na skalce a suchomilné typy sázel do rybníčku.

Jako synek dělnického podhoubí požíval již v mládí nesporné výhody této vládnoucí třídy. Zatímco Jirkovi spolužáci se bezhlavě proháněli za balónem či na bruslích, nebo se úspěšně zasvěcovali do tajů kuřiv, on sám, coby člen školního souboru LŠU (lidová škola umění), byl zván na lidově-demokratické oslavy naší vzájemné hospodářské pomoci, kde po boku dalších vyvolených spolužáků hrál známé mezinárodní písně, př. Oj, po nad Volgoj, V poli u potůčku, Leninské hory a jiné štyky (z něm. die Stücke). Již tenkrát však v něm nepochopitelně klíčil rozpor ve vztahu k SPRŠ, VŘSR, ROH, KSČ, SČSP, KGB, PO, OHC A OHV…, záměrně podporovaný otcem zakoupením imperialistického hud. nástroje z NSR.

Později na Konzervatoři se postupně jeho záliba v lidové písničce přenesla na písně domácí, pražské, leckdy nemravné. Ty ho nakonec přivedly až do kapely Šlapeto, kde působil po 13 let. Často je zván jako studiový hráč, pro svou schopnost vyplnit všechny pauzy v aranžích mohutným soundem svého nástroje. Několik let působil v produkci televizních hudebních pořadů, a jako zařizovač (syn. manager).
Nyní se zaobírá studiem starověkých filozofií a tradic jako terapeut tradiční čínské medicíny, kde mu v jejich pochopení opět pomáhá jeho dělnický původ…
Osudové číslo má 6, znamení Kozoroh
Oblíbený nápoj: čaj zelený, bylinné čaje s přísadou hudebně povzbudivých drog, čerstvé kvasnicové pivo
Oblíbené jídlo: strava převážně bylinná, při které se uplatní jeho řídký chrup
Oblíbená píseň: samozřejmě Lidičky, já mám rád pívo, a o racionální stravě - Bramborová placka, Když jsem šel z hub, Řezník Flaksa, Švestková alej, Švestkové knedlíky, Princezna v hermelínu, Zahradník z Braníka…




Filip Sychra
zpěv, moderace, tanec

Je původem od Botiče (říčka protékající několika pražskými obvody dosahující délky 16km), kde strávil prvních cca 20 let dětství. Je křtěný vodou z potoka v době, kdy tam nad větvičkami hlohu a trsů pomněnek přelétali ledňáčci, kdy vodou couvali raci, kteří se mistrně vyhýbali hejnům perlorodek…

Již během studia na Konzervatoři a Filozofické fakultě Filip vyrazil na šikmou, finančně vratkou, o to však více povznášející a smysluplnou dráhu kabaretiéra, baviče, herce, moderátora, zpěváka i tanečníka. Postupně se vypracoval dle vzoru svých uměleckých předchůdců a idolů z éry němého filmu od méně významných rolí typu kámen, věšák, pejsek, brouček, kocour, drak a čert až k lidským bytostem coby němý sluha, hluchý sluha, Jeníček, Mařenka a předseda SSM. Poslední titulní postava mu pomohla k raketovému startu na muzikálové nebe a filmové plátno. Přes 10 let účinkoval v písňovém pořadu Českého rozhlasu „Šanson, věc veřejná“, je členem skupiny HD Quintet, spolupracuje se skladatelem R. Pachmanem, v neposlední řadě projevil i zručnost hovořit za druhé coby televizní mluvčí… V osobním životě má pověst skromného kultivovaného mládence, který ovšem po dvou džbáncích moku předvádí přihlížejícím hostům na stolech pražských lokálů stepové variace a kabaretní čísla. Jako přednost se dá považovat jeho vytrénovaný organismus běháním kolem Botiče, kdy v případě krize uměleckého průmyslu může pracovat bez zadýchání jako číšník, kurýr či kapsář.


Osudové číslo má 9, znamení Vah
Oblíbený nápoj: jako herec, muzikant a bohém má pro nápoje vytříbený vkus, hlavně pro ty, které obsahují odpovídající množství alkoholu
Oblíbené jídlo: jídla mastná, po kterých mají hlasivky sytý zvuk
Oblíbená píseň: Buggatti step (na stolech)

 

 

 

Petra Sladká

zpěv, konference, tanec, okrašlování zbytku souboru

 

Samozřejmě nejen svým přízviskem, ale tak celkově. Přístupem k životu. Inu, dolce vita. Její hudební a obecně umělecké aktivity jdou od lidových písní až po muzikály a rockovou muziku.

Z jejích vášní lze vypíchnout jednoznačně chovatelství. Je majitelkou několika koček domácích a také je mamkou několika dcer.

 

 

 

David Holý
kytara, zpěv

Je všestranným muzikantem a pedagogem, který se začal hře na kytaru věnovat již v sedmi letech. Jako rodák z Bílíny, proslulé především svou kyselkou, si již v dětství pravidelně trénoval obsah a průtok oblasti ledvinné, což se mu dnes jako aktivnímu muzikantovi, často nechteně ponocujícímu kvůli společenskému bontónu po koncertu, kde je nucen popíjet se všemi přáteli i těmi ostatními, hodí.

V roce 1987 se stal vítězem celostátní kytarové soutěže v Kutné Hoře a jak to my Češi umíme, v dalším roce zdolal v soutěži mezinárodní příčku nejvyšší. Poté byl pozván kytaristou L. Brabcem do televizního pořadu. Dodnes nevíme, zda pozvání přijal…

Je dalším zářivým příkladem touhy, kterou v nás vyvolává pojem Praha… Ve školním roce 1989 v rámci předrevolučního puče obsazuje židli a notový stojan a v listopadu také funkci hudebníka-revolucionáře na Pražské Konzervatoři u prof. Václava Kučery. V roce devadesát a devadesát jedna (dvacátého století) dobývá jako první český zástupce nové republiky mistrovské kurzy v bývalém c. a k. Rakouském mocnářství. Ve stejném oboru a duchu pokračuje na pražské (AMU) Akademii múzických umění u prof. Milana Zelenky. Mimo každodenní 8 hodinové masírování prstů a hmatníku stupnicovými běhy v terciích, kvartách a duodecimách ještě stíhá škádlit své hlasivky u prof. Lídy Nopové. Tyto pak propůjčil sboru L. Pánka a V. Zahradníka, následně hudebnímu divadlu Karlín, několik let účinkuje v divadle Semafor, v muzikálech, v orchestru K. Vlacha (jako jeden z prvních sólistů), objevuje se dokonce v hudebním dabingu produkce studií Mr. Walta Disneye jako zvíře či květina.


Vzhledem k zatím nevyjasněnému datu narození nelze osudové číslo vypočíst.
Zvláštním znamením je neustálý příliv a obdiv Davidových fanynek.
První vášeň. Od roku 1996 je stálým členem souboru Quartetto Telemann, ( www.quartettotelemann.com ), se kterým reprezentuje naši vlast od Pamíru k Andám. Jeho druhou vášní se stala R´n´R kapela Bílý Boty ( www.bilyboty.cz ). Zde musíme bedlivě dbát na to, aby se David před koncertem s Hašlerkou přezul, vyměnil motýlky, čepice, kytary, výslovnost a žvýkačku.
Třetí vášeň: David je od dob první republiky obdivovatelem a příznivcem francouzských vozů značky Citroën i členem Prvního Citroën Clubu Praha, odtud také pramení jeho tajné studium francouzštiny a jídel oblasti Provence, včetně kvalitních vín. A ta čtvrtá? No proto je tu s námi...

Oblíbená píseň: písně o naplnění osudu, věštby apod., např. Když nad Prahou se večer uklání, Staré topoly…

 

 

 

Michal Žára

zpěv, kontrabas čili basa, housle, někdy pohyby, konference, bavič

Muzikant tělem i duší. Jako původně houslista se časem změnil na multiinstrumentalistu, což jest takový člověk, který umí zahrát na víc nástrojů. Ne najednou, ale postupně. Vyjmenujme alespoň banjo čtyřstrunné, kytaru šestistrunnou, violu čtyřstrunnou, foukací harmoniku s kolíčkem po straně i bez, zobcovou flétnu, různé perkuse a bubínky a dnes taky basu. Tuto přidal jako vstupné do kapely Hašlerka. A taky na ní hraje dobře. Další významná vlastnost jsou jeho zvučné vokály, kterými okouzluje všechny věkové kategorie, tedy hlavně dam, dívek i babiček. Navíc jeho kouzelný divadelní úsměv s naivním vystupováním starokomika je neuvěřitelně věrné, až to někdy vypadí, že to není hrané. A to je ten kumšt, pánové...

 

 

V minulosti působící či občas hostující baviči, umělci, pěvci, muzikanti.....


Jana Rychterová
zpěv, moderace, kytara, tanec
 

Dáma našeho „orchestru“ je dámou s velkým D. Nejen vzhledem optickým, což posuzujou hlavně pánové, ale hlavně „vzhledem“ svého nitra. Objevila se někdy na počátku 80. let minulého století v obci Strašice u Rokycan, kde. Během sběru hub, nezralých malin a vypálených patron si všimla nápadné podobnosti samopalu a kytary, která visela tatínkovi nad kanapem.

Jelikož se jejímu rozvíjejícímu uměleckému duchu protivily salvy samopalů a dunění tanků z blízkého vojenského prostoru, který využívaly spřátelená vojska Varšavské smlouvy, nechala se životem odvát ze západu na východ (což nebyl tradiční směr) k nové Pace, kde po studiích fakulty učitelství provozovala praxi pedagožky (divné slovo) na místní škole. Tam překvapivě v lavicích objevila děti a začala z nich postupně vytvářet zpívající publikum svých autorských písní o prozaických tématech jako jsou vyňatá slova. I rodiče se toto dozvěděli a na místo toho, aby přišla o učitelský post, začali zpívat také. A tak vznikaly její první šansony, tedy písně „vo něčem“, jak říkal písničkář Jarda Jakoubek. Pánové z Hašlerky si ji všimli na jejích šansonových večerech či vystoupeních Hot&Sweet Orchestra Jiřího Suchého, kde prokazatelně projevila svůj herecký talent. Dokáže i ze smutku udělat komično, a to je právě jeden z podstatných prvků, který národní, zlidovělá či „restauračně-kabaretní“ muzika vyžaduje. Ve svém volném čase Jana venčí po setmělých Nuselských uličkách ohromné zvíře, o kterém domácí tvrdí, že má rudé oči a hubu plnou šlehajících plamenů. My však víme, že se jedná o vzácnou rasu přerostlého domácího ovčáka.

Její nespornou předností je schopnost udržet v pozornosti i pány, kteří obdivují hlavně její přednosti a spustí na ně písničku s takovou kadencí, která by překvapila i důstojníky ze Strašic. Také věnuje svůj um těm co potřebují - na koncertech pro ochranu zvířat vystupuje často po boku zvířat (ministři, náměstci, primátoři, gladiátoři apod.).


Osudové číslo má 5, znamení Blíženci
Oblíbený nápoj: černé pivo, které její kráse i talentu bezesporu prospívá
Oblíbené jídlo: zatím nebylo objeveno - jí vše a s chutí, snad se dá zmínit zvýšená obliba žloutkových řezů, o kterých pěje v jednom autorském šansonu
Oblíbená píseň: písně o těstě, o mužích, o ptácích, zvířatech a životě vůbec

Více vám Jana o sobě prozradí na www.janarychterova.cz


Vladimír Pecháček
housle, zpěv

Dětství prožil v Jablonci nad Nisou, kde se taky patřičně narodil. Vzhledem k těžkým klimatickým podmínkám jeho rodiště bylo mu přírodou umožněno dorůst do závratné délky, tedy lépe výšky čítající cca 6,397638 stopy, což jsou skoro dva metry, které ocenili hlavně jeho spolužáci z Obecní školy, když je navigoval v hlubokých sněhových závějích.

Na škole chtěl být pionýrem, otec to však zakázal, což Vláďa oplakal, ale vše si vynahradil později na Konzervatoři v Teplicích vstupem do SSM (pro pozdě narozené: Socialistický svaz mládeže). Studia využil k tomu (obor housle), aby se jako čerstvý absolvent objevil v Praze, kde nastoupil vojenskou službu v AUSu (Armádní umělecký soubor). Po dvouletém khaki období se Vláďa nechává naverbovat do OPSO (Originální pražský synkopický orchestr). V dalším období se zúčastňuje mnoha muzikantských projektů. Současně VP působil jako moderátor v rádiích Vox, Country rádiu, na Regině. Původně chtěl ve státním Rozhlase pokračovat v moderaci pořadu Ranní rozcvička s hudebním doprovodem pana Kalába, ale jen za účasti sličné cvičitelky, na kterou prý rádio nemělo rozpočet… Donedávna byl poslíčkem dobrých zpráv v relaci Zelená vlna Radiožurnálu, nyní se propracoval již na posla hlavních zpráv Rádia Praha. Krátký pohled do soukromí prozradí, že žije celkem těžký, ale ne zcela nezáživný život starého mládence.

Přednosti: sympatický zjev, urostlý, má mimořádný vztah ke svým houslím a k něžnému pohlaví. Jako kabaretní bavič disponuje ohromnou hlasovou šíří (asi jako S.Brightmanová), umí fantasticky měnit barvy hlasu od sytého barytonu až po závratné výšky kastrátů.

Veřejně prospěšná činnost a práce pro vlast: po vzoru dr. Batěka přeložil po druhé do esperanta „Poučení o životě pohlavním“ (obohacené samozřejmě o vlastní zkušenosti), vojákům v AUSu pak opakovaně hrál loutkovou hru o pohlavních chorobách.


Osudové číslo 9, znamení Kozoroh

Oblíbený nápoj: pivo v jakémkoli množství

Oblíbené jídlo: „blbouni“ (viz slovník)

Oblíbená píseň: Na té stráni za Třebání, Nando, ty jsi ta myš fórová, Má roztomilá Baruško a všechny ostatní o ženách.

 


Karel Zich
kontrabas čili basa, zpěv

Rodák z Prahy, nenápadný človík nápadného jména, avšak podobnost je čístě náhodná. V dětství byl Karel oblíben pro svůj zvláštní humor, když např. vkládal

dívkám v šatnách žáby a hlemýždě do bot a pak se strašlivě až freneticky smál.

Ta druhá „přednost“ mu zůstala dodnes. O plžích se již nic nedoneslo. Po prodělání povinné školní docházky se jeho studia nesla v duchu kariéry Ant. Dvořáka, kterou mu nalajnoval jeho otec: „Napřed se vyučíš řemeslu a pak si hraj kde chceš“. Na rozdíl od fenomenálního Toníka však Karel neodešel bourat maso, ale počal se věnovat dřevu - to mu také zůstalo dodnes. Od útlého dětství, jako člen souboru Karmína, je spjat s dřevěnými nástroji (housle, kontrabas, bass d’viol) a také zvládá perkuse, tamburu apod. Po studiích na Konzervatoři Jaroslava Ježka a pedagogické fakultě propadá hudbě profesionálně. Ovšem na dřevo nezanevře a věnuje se restauraci historických nástrojů a interiérů. Jeho specialitou je rekonstrukce starých oltářů, před kterými pak často tajně v dílně klečí. Otázkou zůstává, zda je to projevem Karlovy zbožnosti či jeho záliby v těkavých látkách (toluen, aceton, alkohol).

V soukromí Karla zastihnete velmi často ve večerních hodinách v restauracích různých kategorií, kterak studuje historickou hodnotu dřevěného ostění a nábytku, což je společensky únosné a svědčí to o jeho dobrých mravech. Jeho přednosti je obliba v jakémkoli druhu zábavy, kterou nikdy nezkazí, ba naopak… Významným počinem je originelní patent v natírání štětcem tam a zpět křižmo, což umožňuje jeho držiteli vytvářet nátěr bez jediné šmouhy.


Nemá osudové číslo ani žádné znamení

Oblíbený nápoj: jakýkoli pěnivý

Oblíbené jídlo: leč postavy drobné, strava se mu stala dalším koníčkem

Oblíbená píseň: písně o ženách s mateřskými instinkty - Kde je moje máma, Do hospody přišla s děťátkem na ruce, Babička Mary, Bábrlinka z Podskalí.