Historie
V současné podobě ˇ(L.P. 2012) kapela Hašlerka vystupuje v níže uvedené sestavě. To ovšem neznamená, že změna programu a osazení není vyhrazena. Naopak je. Již v minulosti se v Hašlerce vystřídalo několik členů, někteří krátce, jiní déle, tak jak to život a jeho barevnost přináší....
Hudební skupina Hašlerka vznikla z potřeby seberealizace několika mladých a perspektivních muzikantů a bavičů, majících zálibu v národních a lidových písních, v šansonech a hlavně písních autora mimořádného nadání - Karla Hašlera.
Jelikož se muzikanství obecně nazývá činností svobodnou, všichni pánové z kapely "drží basu" (někteří i fyzicky), jsou duchem svobodní, i když mohou být i ženatí.
ALE k ženám se chovají vždy galantně a seriózně...
A naše primadona Petra má také již mládence :-)
Celé níže uvedené curriculum vitae je uvedeno s výslovným souhlasem umělcův, nemá vliv na kvalitu jejich uměleckých výkonů ani neomezuje jejich osobní svobodu.
-----------------------------------------------------------------------------
Jiří Hötzel
akordeon, zpěv, výkřiky atp.
Rodák z Prahy, křtěný Bubenečskou Vltavou. Již v mládí vynikal mezi spolužáky mimořádnými rytmickými schopnostmi, když např. během procházek po říční navigaci v přesně pravidelných intervalech házel kamení na kolemplující šífy. Tím zdaleka výčet jeho mladických aktivit nekončí. U řeky na přilehlé zahradě trávil mnoho času s květinami, kde se zdárně pokoušel jimi vysazovat geometrické tvary, což mu evokovalo sudé či liché takty. Pozdější přezdívka Mičurin či Přeslička pramenila pravděpodobně z jeho experimentální botaniky, kdy se pokoušel udržet při životě leknín na skalce a suchomilné typy sázel do rybníčku.
Jako synek dělnického podhoubí požíval již v mládí nesporné výhody této vládnoucí třídy. Zatímco Jirkovi spolužáci se bezhlavě proháněli za balónem či na bruslích, nebo se úspěšně zasvěcovali do tajů kuřiv, on sám, coby člen školního souboru LŠU (lidová škola umění), byl zván na lidově-demokratické oslavy naší vzájemné hospodářské pomoci, kde po boku dalších vyvolených spolužáků hrál známé mezinárodní písně, př. Oj, po nad Volgoj, V poli u potůčku, Leninské hory a jiné štyky (z něm. die Stücke). Již tenkrát však v něm nepochopitelně klíčil rozpor ve vztahu k SPRŠ, VŘSR, ROH, KSČ, SČSP, KGB, totalitě jakéhokoli druhu, PO, OHC A OHV…, záměrně podporovaný otcem zakoupením imperialistického hud. nástroje z NSR značky Hohner.
Později na Konzervatoři se postupně jeho záliba v lidové písničce přenesla na písně domácí, pražské, leckdy nemravné. Ty ho nakonec přivedly až do kapely Šlapeto, kde působil po 13 let. Často je zván jako studiový hráč, pro svou schopnost vyplnit všechny pauzy v aranžích mohutným soundem svého nástroje. Několik let působil v produkci televizních hudebních pořadů, a jako zařizovač (syn. manager).
Nyní se zaobírá studiem starověkých filozofií a tradic jako terapeut tradiční čínské medicíny, kde mu v jejich pochopení opět pomáhá jeho dělnický původ…
Osudové číslo má 6, znamení Kozoroh
Oblíbený nápoj: čaj zelený, bylinné čaje s přísadou hudebně povzbudivých drog, čerstvé kvasnicové pivo
Oblíbené jídlo: strava převážně bylinná, při které se uplatní jeho řídký chrup
Oblíbená píseň: samozřejmě Lidičky, já mám rád pívo, a o racionální stravě - Bramborová placka, Když jsem šel z hub, Řezník Flaksa, Švestková alej, Švestkové knedlíky, Princezna v hermelínu, Zahradník z Braníka…
Filip Sychra
zpěv, moderace, tanec
Je původem od Botiče (říčka protékající několika pražskými obvody dosahující délky 16km), kde strávil prvních cca 20 let dětství. Je křtěný vodou z potoka v době, kdy tam nad větvičkami hlohu a trsů pomněnek přelétali ledňáčci, kdy vodou couvali raci, kteří se mistrně vyhýbali hejnům perlorodek…
Již během studia na Konzervatoři a Filozofické fakultě Filip vyrazil na šikmou, finančně vratkou, o to však více povznášející a smysluplnou dráhu kabaretiéra, baviče, herce, moderátora, zpěváka i tanečníka. Postupně se vypracoval dle vzoru svých uměleckých předchůdců a idolů z éry němého filmu od méně významných rolí typu kámen, věšák, pejsek, brouček, kocour, drak a čert až k lidským bytostem coby němý sluha, hluchý sluha, Jeníček, Mařenka a předseda SSM. Poslední titulní postava mu pomohla k raketovému startu na muzikálové nebe a filmové plátno. Přes 10 let účinkoval v písňovém pořadu Českého rozhlasu „Šanson, věc veřejná“, je členem skupiny HD Quintet, spolupracuje se skladatelem R. Pachmanem, v neposlední řadě projevil i zručnost hovořit za druhé coby televizní mluvčí… V osobním životě má pověst skromného kultivovaného mládence, který ovšem po dvou džbáncích moku předvádí přihlížejícím hostům na stolech pražských lokálů stepové variace a kabaretní čísla. Jako přednost se dá považovat jeho vytrénovaný organismus běháním kolem Botiče, kdy v případě krize uměleckého průmyslu může pracovat bez zadýchání jako číšník, kurýr či kapsář.
Osudové číslo má 9, znamení Vah
Oblíbený nápoj: jako herec, muzikant a bohém má pro nápoje vytříbený vkus, hlavně pro ty, které obsahují odpovídající množství alkoholu
Oblíbené jídlo: jídla mastná, po kterých mají hlasivky sytý zvuk
Oblíbená píseň: Buggatti step (na stolech)
Petra Sladká
zpěv, konference, tanec, okrašlování zbytku souboru
Samozřejmě nejen svým přízviskem, ale tak celkově. Přístupem k životu. Inu, dolce vita. Její hudební a obecně umělecké aktivity jdou od lidových písní až po muzikály a rockovou muziku.
Z jejích vášní lze vypíchnout jednoznačně chovatelství. Je majitelkou několika koček domácích a také je mamkou několika dcer.
David Holý
kytara, zpěv
Je všestranným muzikantem a pedagogem, který se začal hře na kytaru věnovat již v sedmi letech. Jako rodák z Bílíny, proslulé především svou kyselkou, si již v dětství pravidelně trénoval obsah a průtok oblasti ledvinné, což se mu dnes jako aktivnímu muzikantovi, často nechteně ponocujícímu kvůli společenskému bontónu po koncertu, kde je nucen popíjet se všemi přáteli i těmi ostatními, hodí.
V roce 1987 se stal vítězem celostátní kytarové soutěže v Kutné Hoře a jak to my Češi umíme, v dalším roce zdolal v soutěži mezinárodní příčku nejvyšší. Poté byl pozván kytaristou L. Brabcem do televizního pořadu. Dodnes nevíme, zda pozvání přijal…
Je dalším zářivým příkladem touhy, kterou v nás vyvolává pojem Praha… Ve školním roce 1989 v rámci předrevolučního puče obsazuje židli a notový stojan a v listopadu také funkci hudebníka-revolucionáře na Pražské Konzervatoři u prof. Václava Kučery. V roce devadesát a devadesát jedna (dvacátého století) dobývá jako první český zástupce nové republiky mistrovské kurzy v bývalém c. a k. Rakouském mocnářství. Ve stejném oboru a duchu pokračuje na pražské (AMU) Akademii múzických umění u prof. Milana Zelenky. Mimo každodenní 8 hodinové masírování prstů a hmatníku stupnicovými běhy v terciích, kvartách a duodecimách ještě stíhá škádlit své hlasivky u prof. Lídy Nopové. Tyto pak propůjčil sboru L. Pánka a V. Zahradníka, následně hudebnímu divadlu Karlín, několik let účinkuje v divadle Semafor, v muzikálech, v orchestru K. Vlacha (jako jeden z prvních sólistů), objevuje se dokonce v hudebním dabingu produkce studií Mr. Walta Disneye jako zvíře či květina.
Vzhledem k zatím nevyjasněnému datu narození nelze osudové číslo vypočíst.
Zvláštním znamením je neustálý příliv a obdiv Davidových fanynek.
První vášeň. Od roku 1996 je stálým členem souboru Quartetto Telemann, ( www.quartettotelemann.com ), se kterým reprezentuje naši vlast od Pamíru k Andám. Jeho druhou vášní se stala R´n´R kapela Bílý Boty ( www.bilyboty.cz ). Zde musíme bedlivě dbát na to, aby se David před koncertem s Hašlerkou přezul, vyměnil motýlky, čepice, kytary, výslovnost a žvýkačku.
Třetí vášeň: David je od dob první republiky obdivovatelem a příznivcem francouzských vozů značky Citroën i členem Prvního Citroën Clubu Praha, odtud také pramení jeho tajné studium francouzštiny a jídel oblasti Provence, včetně kvalitních vín. A ta čtvrtá? No proto je tu s námi...
Oblíbená píseň: písně o naplnění osudu, věštby apod., např. Když nad Prahou se večer uklání, Staré topoly…
Michal Žára
zpěv, kontrabas čili basa, housle, někdy pohyby, mluvič, bavič
Muzikant tělem i duší. Jako původně houslista se časem změnil na multiinstrumentalistu, což jest takový člověk, který umí zahrát na víc nástrojů. Ne najednou, ale postupně. Vyjmenujme alespoň banjo čtyřstrunné, kytaru šestistrunnou, violu čtyřstrunnou, foukací harmoniku s kolíčkem po straně i bez, zobcovou flétnu, různé perkuse a bubínky a dnes taky basu. Tuto přidal jako vstupné do kapely Hašlerka. A taky na ní hraje dobře. Další významná vlastnost jsou jeho zvučné vokály, kterými okouzluje všechny věkové kategorie, tedy hlavně dam, dívek i babiček. Navíc jeho kouzelný divadelní úsměv s naivním vystupováním starokomika je neuvěřitelně věrné, až to někdy vypadí, že to není hrané. A to je ten kumšt, pánové...
Daniel Kozel
kontrabas čili basa, zpěv, bavič, zvukař, osvětlovač nejen duší divaček...
Muzikant s jemnou duší, ale s tvrdým rokenrolovým základem!. Když drží basu (někdy na ní i stojí), tak máte pocit, že pevně svírá ženu při tanečním reji, a to už je jedno, jestli je to shimmy, java, fox-trot či boogie-woogie.
Oblíbený nápoj: no, prostě pivo, ale nepohrdá kvalitní kávou od žida a dalším kvalitním nápojům.
Oblíbené jídlo: nejraději má masopusty, kde je dle názvu mas nedostatek :-)
Oblíbená píseň: má neuvěřitelnou škálu oblíbených písní, hlavně když zpívají sličné zpěvačky
V minulosti působící či občas hostující baviči, umělci, pěvci, muzikanti.....
byli u zrodu Hašlerky:
Jana Rychterová
Vladimír I. Pecháček
Karel Zich
nějakou dobu působící v Hašlerce:
Ladislav Vojta
často hostující:
Pavel Švestka
Petr Vlášek